Syrská armáda provádí na jihu země pacifikační kampaň pro zábor posledních dvou procent provincie Kunejtra, která je dosud pod kontrolou teroristické skupiny ISIS. Tím se desítkám tisíc vojáků syrské armády a jejich spojencům uvolní ruce od bojů na jihu země, což bude znamenat obrat po sedmi letech války. Celá Sýrie tak bude osvobozena od nadvlády milicí a džihádistů. Zbytky okupované Sýrie ovládají dvě země, jedná se o území držená Spojenými státy a Tureckem na severu. Tato okupace se však nejeví jako dlouhodobě udržitelná, zvláště poté, co se Kurdové, kteří mají pod kontrolou 23 % Sýrie, rozhodli pozitivně zareagovat na výzvu syrského prezidenta, aby se buď přidali k dialogu nebo čelili válce. Spojené státy nemohou v Sýrii zůstat trvale - musí velmi rychle objevit způsob, jak při odchodu neztratit tvář.

Americká přítomnost v Sýrii měla několik cílů:

  • Rozdělit Sýrii a založit na severu kurdský stát pod jménem Rojava pod americkou vojenskou “ochranou”, jako byl irácký Kurdistan během éry Saddáma Husajna. Spojené státy nebyly proti kurdskému státu zahrnujícímu Sýrii a Irák. Avšak irácký Kurdistan pod vedením Masúda Barzániho ztratil naději na nezávislost, když odmítl americkou radu odložit odtržení o 18 měsíců. Barzániho předčasné rozhodnutí oddělit se od Iráku bylo konfrontováno se silnou reakcí bagdádských jednotek, které převzaly kontrolu nad hranicemi a zdroji Kurdistánu.

  • Nechat zbytek Sýrie v nekonečné krvavé válce mezi salfistickými džihádisty a dalšími skupinami. Tato válka měla posílit Islámský stát. Tito islamisté si drželi distanc od Spojených států (bez ohledu na blízkost amerických jednotek) a byli pro USA strategicky přijatelní. Islámský stát proklamoval svůj cíl jako boj proti “bližšímu nepříteli” a jeho likvidaci - hlavně šíitům, sekularistům a sunnitům, kteří nesouhlasí s jeho “státem”. To je rozdíl oproti al-Kájdě, která tradičně upřednostňovala USA jako “dalekého nepřítele”, ačkoli tento cíl nebyl upřednostňován v Levantě, tedy v Libanonu, Jordánsku, ale ani na ostatním Středním východě. Úspěchy ISIS poškozovaly “osu odporu” (Írán, Sýrii, Hizballáh) nebo přinejmenším přerušily tok zbraní do Hizballáhu v Libanonu (z Íránu přes Sýrii). Hizballáh by mohl být zatlačen na jih od Libanonu, šíitská enkláva obklopená Izraelem na jedné straně a na severu nepřátelskou takfíristickou vládou ostatních částí země.


Spojené státy přišly do Sýrie nejen pro ropu, ale také s cílem posloužit Izraeli při likvidaci nepřátelského státu, či hned několika nepřátel najednou. Válka v Sýrii však nevyšla podle plánu a dnes damašská vláda ovládá všechna syrská území kromě severu. A to bez ohledu na případné vojenské operace IS, která může být nadále funkční nejen v Sýrii, ale i v jiných částech Blízkého východu a severní Afriky. Egypt je nejlepším příkladem - stát je konsolidován, ale trpí neustálými teroristickými útoky.

Setkání Putin-Trump v Helsinkách kromě toho posílilo důvěru Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v dodržení dohody. Moskva slíbila ochranu hranic Izraele se Sýrií z roku 1974. Ruský prezident tvrdil, že Asadova vláda udržuje své hranice s okupovanými Golanskými výšinami již více než 40 let bez jakéhokoliv incidentu. Izrael proto dospěl k závěru, že jeho bezpečnostní potřeby mohou uspokojeny i s pokračující přítomností Asada u moci a s přítomností ruské vojenské policie na jejích hranicích, navíc jsou tam jednotky UNDOF. Když bude tato podmínka splněna, nebude žádný důvod, proč by americké síly měly pokračovat v okupaci syrsko-iráckého hraničního přechodu al-Tanf a provincie Hasaka, kde jsou dislokovány kurdské jednotky.

Assad mezitím předal Kurdům důvěrné ultimátum: “Buď vyjednávání, nebo válka”. Syrský prezident to řekl, protože si je vědom, že Idlíb, město na severozápadě země ovládané Turky, nebude kapitulovat bez boje. Ve venkovských oblastech Latákije byla zahájena vojenská operace, která má odstranit nebezpečí pro tuto pobřežní provincii, kde džihádisté občas útočí na syrské základny a další vesnice v okolí. Z této oblasti bylo nedávno vypuštěno několik vojenských dronů proti ruské vojenské základně v Hmejmímu a byly sestřeleny ruským obranným systémem předtím, než dosáhly svého cíle.

Jan Egeland, šéf humanitární pracovní skupiny OSN pro Sýrii, říká, že v Idlibu “jsou dva miliony lidí včetně vnitřně vysídlených uprchlíků”. Je tam více než 40 000 džihádistů a jejich spojenců (Džabhát al-Núsrá neboli Haját Tahrír al-Šám, Hurras ad-Dín, Džund al-Aksá, Ahrár al-Šam a mnoho dalších), kteří nesloží své zbraně bez boje. Zdroje v Damašku potvrzují, že bitva v Idlíbu pravděpodobně vypukne v září. Jakmile letectvo a dělostřelectvo začnou bombardovat pozice džihádistů, Idlíb se dostane pod palbu. Proto syrská armáda vybudovala několik bezpečných koridorů pro odchod civilisty na sever nebo na jih od města a jeho venkovských oblastí. Snaží se tak předejít civilním ztrátám.

Turecko si uvědomuje, že syrská vláda již nemůže být zastavena. Turecko se bude muset stáhnout a nechat na pospas džihádisty na severu, protože Asad je odhodlán osvobodit celou Sýrii za každou cenu. Nejdůležitějším zájmem Turecka je zabránit Kurdům vytvořit stát. To se shoduje s Asadovým cílem zabránit rozdělení Sýrie. Při procesu k dosažení tohoto cíle navštívila kurdská delegace Damašek, aby se souhlasem amerického vedení zahájila dialog s vládou. Ve všech třech kurdských enklávách (Afrínu, Kobání a Džazíře) vznikla “demokratická autonomní správa” pod Kurdskou demokratickou unií (PYD) a její ozbrojenou pobočkou YPG. Poté, co Afrín obsadilo Turecko, se zbývající dvě enklávy spojují; nyní se na nich nachází několik amerických vojenských základen a letišť.

Metropolí Kurdů je Kámišlí (v kantonu Džazíra), v němž jsou dislokovány početné jednotky syrské armády. Kurdové se nikdy nestřetli se syrskou armádou, ale několik drobných incidentů bylo registrováno před dvěma lety. Kurdové se nesnaží oddělit od Sýrie, ale usilují o decentralizovaný kanton. Kurdská delegace požádala Damašek, aby převzal odpovědnost za centrální správu regionu a byl proto odpovědný za údržbu a obnovu Eufratské přehrady a její údržbu a obnovu po vážných škodách způsobených během bitvy s ISIS. K tomu patří distribuce pitné vody, dodávky elektřiny a rekonstrukce domů, škol a nemocnic.

Syrská vláda reagovala citováním změn ústavy v roce 2012: Články 130 a 131 požadovaly “decentralizaci a finanční a administrativní nezávislost struktur místní správy” v souladu s legislativním výnosem 107 z října 2011. Kurdové souhlasili s dekretem 107, ale zpochybnili způsob, jakým byl zaveden, a nedostatek pravomocí dané místním zástupcům a jmenovanému guvernérovi. Také zpochybnili pravomoci udělené ministru vlády pověřenému dohledem nad správou všech provincií. Výklad stávajících zákonů, jejich implementace a účinnost byly jedním z hlavních témat diskuse mezi oběma delegacemi. Bylo projednáno rozdělení bohatství (hlavně plynu a ropy) a bylo dohodnuto pokračovat v diskusi o všech nevyřešených bodech na budoucích schůzkách.

Damašek se domnívá, že setkání bylo úspěšné, což naznačuje vůli Kurdů zůstat pod ústřední vládou v jedné zemi. Rovněž akceptují Rusko jako garanta této dohody, stejně jako je tomu u širšího politického řešení v zemi. Kurdové nabídli syrské armádě značné armádní síly syrské armádě, aby pod jejím velením mohli pomoci v jakékoli válce proti teroristům a džihádistům, zejména proti zbytkům ISIS a al-Kájdy a jejich spojencům na severu země. Damašek vítá tuto iniciativu a nepochybně bude z této nabídky těžit.

Je příliš brzy se mluvit o konečné dohodě mezi Damaškem a Kámišlí. Je však zřejmé, že diskuse začala dobře a je na správné cestě. Kurdové uznali, že Spojené státy je nebudou chránit navždy, a proto se musí chránit tím, že se vrátí do náruče ústřední vlády, kam patří. S koncem války na jihu a touto kurdskou iniciativou je jen otázkou času a okolností než Spojené státy potichu odejdou ze Sýrie, ukončí svou okupaci a budou souhlasit s tím, že jejich operace “Změna režimu” selhala. Mohlo by se stát, že by Spojené státy chtěly zblízka sledovat, jak budou Sýrie a Rusko zacházet s Idlibem. Není však pochyb o výsledku bitvy: Dlouhá a krvavá válka v Sýrii se blíží ke svému konci.

Zdroj: Russia Insider

Překlad: redakce


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!